Pět tipů, jak se vrátit do „normálu“ a vyhnout se postpandemické úzkosti

Máme za sebou dlouhý rok a půl a mohlo by se zdát, že se konečně (i když pomalu) dostáváme z nejhorší fáze pandemie. Vzdělávací systém se snaží znovu postavit na nohy ještě organizovaněji než na začátku roku 2020. Příslib, že se skutečně budeme moci opět vrátit do tříd, se stále více stává realitou. Někteří lidé se dokonce odvážili použít slovo „normální“, když se snažili popsat, co mohou studenti v dohledné budoucnosti očekávat. Ti už si možná zvykli to být odděleni ve svých vlastních prostředích, vzdáleni od sociální interakce (ať už ve třídě nebo mimo ni), která byla v minulosti samozřejmostí. 

Rok a půl je ale dlouhá doba. Ve skutečnosti je to dost času, abychom ztratili část svých krátkodobých vzpomínek na to, jak se rádi scházíme v rámci kolektivního procesu učení, a nevědomky jsme si zvykli na osamělejší režim virtuální „docházky“ nebo dokonce na sterilní projíždění zaznamenaných přednášek na Zoomu. „Virtuálno“ na akademické půdě se stalo novou realitou. Lidská interakce utrpěla, stejně jako (podle některých) celkový přínos vzdělávacího procesu.

Údajně se však má mnohé změnit. Alespoň někteří z nás budou ve třídách na začátku podzimního semestru přítomni. Další kolegové, jejichž fyzická přítomnost byla zdržována vleklými cestovními omezeními, vízovými problémy atd., se k nám pravděpodobně připojí později. Máme tady tedy návrat k „normálu?

Není divu, že někteří z nás se rychlého návratu do „normálního stavu“ obávají. Část z nás si totiž zvykla na relativní bezpečí našeho vlastního prostoru, svobodu učit se vlastním tempem, možnost vyhýbat se veřejným místům, veřejné dopravě a spíše si užívat pocitu blažené samoty. Ať je to jakkoli, pro některé z nás bude návrat k normálu vyžadovat odvahu vrátit se do částečně zapomenutého území a zvyknout si na novou rutinu, která se může zdát nevítaná.

Nicméně, přijmeme-li fakt, že změna je konstantou a že nakonec zde budeme mít novou realitu ve způsobu poskytování vzdělávání – nějaký „nový normál“ – na který si budeme muset zvyknout, někteří z nás si nejspíš zvyknou už při prodírání novými opatřeními a postupy, které nám umožní bezpečně pokračovat. Pro jiné však může být trochu náročné přizpůsobit jejich fyzické a duševní návyky tak, aby odpovídaly naší vzdělávací realitě.

Není nic špatného na tom, že nás tento proces vyvádí z míry. Je to normální. Lidské bytosti většinou považují změnu za podezřelou a plnou nebezpečí z neznámého. Všichni máme rádi předvídatelnost. Změna je však nevyhnutelná a naše pomalé „znovuzrození se“ z pandemické situace nebude jiné.

Pro ty z nás, které tato změna obzvláště znepokojuje, existují postupy, které nám mohou pomoci si tento přechod usnadnit. Můžeme uvažovat o různých modelech, ale populární ranní televizní show v USA Good Morning America nám nabízí pět technik, které můžeme použít, abychom pomohli zmírnit stres a úzkost z návratu do post-covidového světa.

1. Mějte se sebou trpělivost! Někteří toho za sebou máte až moc! Hodně jste zkusili, nebo znáte někoho, kdo ano? Poškodil lockdown Vaši celkovou pohodu nebo zájmy Vašich blízkých? My všichni jsme nějakým způsobem utrpěli, ale někteří z nás více než jiní. Proto na sebe nebuďte příliš přísní, pokud Vám přechod zpět do „normálu“ připadá obtížný. Možná máte stále z viru a jeho dlouhodobých účinků strach? Pokud ano, děje se to z nějakého důvodu – Vašeho důvodu. Nedovolte, aby Vám někdo vnucoval, že jste „hloupí“, abyste zůstali opatrní, když ve skutečnosti nikdo s jistotou neví, jak situace může vypadat za rok. Ano, existuje důvod k opatrnému optimismu a jsme rádi, že se nadcházející semestr bude odvíjet v hybridním formátu, ale nemyslete si, že „s Vámi musí být něco v nepořádku“, pokud Vaše vlastní minulá zkušenost zadá důvod k ostražitosti.

2. Stanovujte si malé cíle: Zezačátku může být těžší jednoduše vyjít ven a začít se znovu volně a bez obav socializovat nebo se vrátit ke svým starým zvykům jako by se nikdy nic nestalo. Takže proč na to jít zbytečně rychle? Proč si neudělat čas a svoje společenské znovuobjevení nenaplánovat přesně tak, jako byste to udělali u jakéhokoli jiného důležitého rozhodnutí ve svém životě? Proč se k tomu nepostavit organizovaně? Nabízí se použítí olympijské metafory, proč místo toho, abychom si šli přímo pro zlato, nezkusit postavit celý tým na první místo? Usilujte nejprve o bronz, pak stříbro a POTOM klidně zlato! Ano, bude třeba dělat nějaké kompromisy, ale uspěchat vše najednou nemusí být tou nejlepší volbou. Přemýšlejte o tom! Plánujte! Pak až konejte.

3. S nikým se nesrovnávejte: Vraťme se krátce k bodu 1 – vnímání reality neprobíhá u všech stejně! Někteří lidé se dokážou vypořádat se změnou lépe, pravděpodobně proto, že jejich zkušenost s COVIDem byla jiná a dost možná mírnější než Vaše. Takže nevěnujte pozornost reakcím někoho jiného. Vy jste Vy a oni jsou oni, zaměřte se jen na sebe. I v případech, kdy Vám Vaši blízcí chtějí pomoci, udělejte to, co je správné pro Vás! Existují zdvořilé způsoby, jak říci ostatním, aby se starali sami o sebe. Vždy pamatujte, že NIKDO se o Vás nemůže postarat lépe než Vy. Vaše obavy, Vaše bolest, Vaše zkušenosti…jsou jen Vaše. Takže buďte upřímní i sami k sobě.

4. Naučte se správně dýchat: OK…i přes dodržování všech výše uvedených praktik…máte stále záchvaty úzkosti. To se stává. Po mnoha měsících strachu přicházejícího ze strany vlády, z médií a společnosti obecně není neobvyklé, že se občas ztratíme v panickému záchvatu. Takže co dělat? Pro některé z nás může být solidním a profylaktickým zdrojem klidu meditace. Většina z nás sice nemá s meditací zkušenost, ale jedna základní technika k navození klidu a uvolnění stresu a momentální úzkosti je dostupná všem: hluboké dýchání. Jak na to? Když cítíte, že přichází záchvat úzkosti, jednoduše zavřete oči, představte si ve své mysli klidnou scénu a zhluboka dýchejte; dýchejte rytmicky a kontrolovaně. Žádné rychlé, panické návaly dechu, ale skutečně promyšlená snaha uvést svůj dech, a tedy i mysl, do požadovaného stavu klidu. Zkuste to, funguje to!

5. Věnujte pozornost svým myšlenkám: Spořádaný a klidný návrat do „normálu“ může vyžadovat trochu ostražitosti. Ano, všichni se toužíme postupně navrátit do říše „normálna“, ale stále jsme jenom lidé. To znamená, že občasné, neslučitelné a nekonzistentní myšlenky se objevovat mohou. I když se to snadněji řekne, než udělá, musíme být připraveni, když nám do mysli vstoupí znepokojivé myšlenky a vzpomínky – myšlenky, které jsou v rozporu s našimi touhami po opětovném návratu – musíme být připraveni jim čelit. Vězte, že zneklidňující myšlenky jsou normální. Někdy nás zasáhnou ve dne, ale častěji se vyskytují v noci v podobě „běsů“, které nám nedají spát. Počítat s tímto předem je jistě užitečné, takže buďte připraveni! Jak na to? Jednoduše zůstaňte v klidu, držte se plánu a vyjděte z toho všeho zase připraveni na normální svět!

Jaké je nakonec vlastně poselství „Good Morning America“? Snaží se říct, že nemusíme být oběťmi okolností, a to ani v případě tak dlouhodobé a závažné okolnosti jakou COVID jistě je!

Pokud se vrátíme zpět do našeho kontextu UNYP/ESC, chcete se vrátit do pocitu normálnosti a získat zpět svůj akademický život? I když pět výše uvedených tipů nemusí pokrýt úplně všechno, skutečně nabízí několik solidních návrhů, jak nastartovat proces hojení.