Virus, jeho léčba a úloha politické filozofie

Většina velkých filozofických teorií vznikla v obdobích krize. Velci světoví filozofové často přicházeli s převratnými myšlenkami v nelehkých časech, v časech velkých změn. Myslitelé jako byli Platón, Machiavelli, Hobbes, Locke nebo Rousseau – to je jen hrstka autorů, kterým se věnujeme v rámci kurzu „Klasičtí autoři politické teorie“. 

I když je politická filozofie jeden z mých nejoblíbenějších předmětů vůbec, musím přiznat, že učit jej v době, ve které se zrovna nacházíme, z něj dělá ještě zajímavější disciplínu. Některé z nejdůležitějších otázek formulovaných nejslavnějšími filozofy historie se nám vrací v kontextu nouzového stavu a obecného ohrožení zdraví společnosti. Vztah mezi jednotlivcem a komunitou, svoboda a její limity, kvalitní státotvorné vůdcovství…nejsou to nová témata, ale objevují zas a znova pod vlivem okolností a doby, ve které se zrovna nacházíme. 

Ačkoli máme na UNYPu multikulturní akademickou komunitu a naši studenti i učitelé pocházejí z rozdílných koutů světa, mnoho z nás je zvyklá žít ve společnosti, která je charakteristická vlastnostmi, jako jsou stabilita, mír a blahobyt. Fakt, že žijeme ve velmi bezpečném a pohodlném prostředí (Praha a ČR obecně jsou v tomto ohledu úžasným místem), by nás neměl nechat usnout na vavřínech a rozhodně bychom neměli zapomínat, jak křehká demokracie je. Koronavirová krize posledních měsíců nám to velmi důrazně připomněla.

Největším poznatkem, který si z této krize jakožto politický vědec odnáším, je fakt, že demokracii (byť se nám zdá jakkoli stabilní a silná) nelze vnímat jako něco samozřejmého. Musí být chráněna námi všemi. Velmi jednoduchá definice demokracie zní: skupina lidí se rozhodne společně žít, přičemž sdílejí nějaká pravidla a mechanismy, kterými se podílejí na rozhodování mimo jiné i o tom, jak a kde má být hlas každého jednotlivce slyšet. Demokracie tedy potřebuje aktivní občany, ne lidi, kteří pouze akceptují a respektují zákony, které jsou jim předloženy a následně implementovány. Alaine Touraine, francouzský sociolog, tušil, že demokracie může přežít pouze v případě, kdy je podpořena vírou v politickou svobodu a občanskou ctností. Pokud se v rámci jakékoli společnosti pěstuje individualismus a lidé se starají jen o svoje zájmy, nemá demokracie šanci na přežití. Nemůžeme samozřejmě očekávat, že si každý z nás může dovolit investovat veškerý svůj volný čas do politických záležitostí. Je však důležité, aby se každý občan o politiku zajímal a snažil se informovat o tom, co se kolem něj zrovna děje. Musí rozumět odlišným politickým názorům a interpretacím, které mu političtí lídři nabízejí. Pokud totiž občané opustí věci veřejné a dopustí, aby se z politiky stala jen další služba, za kterou si platíme, demokracie a způsob života, jak jej známe, budou odsouzeny k záhubě.

Nouzový stav naší společnosti nastavil zrcadlo a ukázal, čím se můžeme stát. V mnoha zemích nastaly situace, kdy jednotlivé vlády přistoupily k použití nouzových opatření, která nám dočasně odepřela naše ústavní práva. Úmysly mohly být ušlechtilé – zastavit virus a jeho šíření. Nevyhnutelným důsledkem těchto kroků však bylo dramatické omezení našich svobod. Pevně věřím, že tato etapa nám pomohla porozumět důležitosti systému našich práv a svobod, které si v demokratických prostředích užíváme. Je důležité pochopit, že tyto systémy je třeba chránit. Jak už jsem poznamenal, není třeba velkých gest, ale stačí něco tak jednoduchého jako zájem o druhé, o okolí, o komunitu. Doufejme, že jeden z efektů koronavirové krize bude posílení vztahu mezi námi a těmi ostatními, mezi jednotlivcem a komunitou. 

Written by

Oscar Hidalgo-Redondo